II.ÚS 3/04 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, PS8/3A1, zastoupeného JUDr. Ing. J. N., advokátkou, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově, ze dne 16. září 2003, č. j. 1 T 9/2000-103, za účasti Okresního soudu ve Vyškově jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podáním došlým Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2004, které nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, brojil proti postupu Okresního soudu ve Vyškově při rozhodování v jeho trestní věci. Po výzvě Ústavního soudu stěžovatel, nyní již právně zastoupen, podání doplnil tak, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Ve stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Toto právo mělo být porušeno postupem Okresního soudu ve Vyškově, proti jehož usnesení ze dne 16. září 2003, č. j. 1 T 9/2000-103, ústavní stížnost směřovala. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný v délce trvání deseti měsíců. Podle názoru stěžovatele porušil Okresní soud ve Vyškově právo na spravedlivý proces tím, že ho nedostatečně poučil o tom, že proti ústavní stížností napadenému usnesení je možno podat stížnost podle ustanovení § 141 a násl. trestního řádu (dále jen "tr. ř."). Na základě poučení se pak stěžovatel mylně domníval, že lhůta k podání stížnosti počíná běžet až dnem doručení usnesení a nikoli již dnem oznámení usnesení. V důsledku toho zmeškal lhůtu a byl tak zkrácen na svých právech, protože opravný prostředek byl Krajským soudem v Brně odmítnut jako opožděně podaný.

Předsedkyně senátu Okresního soudu ve Vyškově ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že jednoznačně vylučuje tvrzení stěžovatele o nesprávném či nedostatečném poučení o podání opravného prostředku. Zdůraznila, že v obdobných případech výslovně upozorňuje na to, že stížnost je přípustná do tří dnů ode dne vyhlášení (doslova uvádí "do 3 dnů od dneška", rozuměno ode dne oznámení). Dále uvedla, že v daném případě nebyl průběh řízení zdokumentován záznamovým zařízením, avšak tvrzené skutečnosti by mohly potvrdit osoby přítomné při veřejném zasedání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu ve Vyškově, a sice z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. září 2003 (č. l. 102) bylo zjištěno, že po vyhlášení usnesení a odůvodnění byl stěžovatel poučen o opravných prostředcích. Po poučení o opravném prostředku do protokolu výslovně uvedl, že se k němu nevyjadřuje. Ačkoliv v protokolu není uvedeno přesné znění poučení, písemné vyhotovení usnesení obsahovalo poučení, kde byla formulace, že "lze proti němu podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově".

Ústavní soud z takto zjištěného stavu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Poučovací povinnost soudu ve vztahu k obviněnému sice tvoří jednu ze základních zásad trestního řízení a je zdůrazněna v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., nicméně do poučovací povinnosti nepatří podrobný návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl, vzhledem k okolnostem konkrétního případu, zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 398/03

). Pokud měl stěžovatel pochybnosti o poučení, resp. pokud poučení nerozuměl nebo mu nebylo zcela jasné, měl vznést před skončením veřejného zasedání dotaz na předsedkyni senátu, aby ho srozumitelně poučila o opravných prostředcích. Jestliže se obviněný ke sdělenému poučení nevyjádřil resp. nevznesl upřesňující dotaz, nemohl mít soud pochybnosti o tom, zda obviněný poučení porozuměl. Ústavní soud poukazuje rovněž na jednu ze zásad, které charakterizují právo - a sice zásadu vigilantibus iura, čili bdělým náležejí práva.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu