I.ÚS 683/04 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené Mgr. M. V., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28, t a k t o : Ústavní stížností doručenou ústavnímu soudu dne 15. 10 2004 napadla stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28 (dále jen "usnesení"), kterým nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 683/04 · Ústavní soud České republiky: o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Full text
I. ÚS 683/04
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené Mgr. M. V., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností doručenou ústavnímu soudu dne 15. 10 2004 napadla stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28 (dále jen "usnesení"), kterým nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků.
V usnesení byla rovněž stěžovatelka poučena o tom, že proti němu není odvolání přípustné.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.
Proto Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost není přípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb. občanském soudním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), je proti usnesení, které stěžovatelka ústavní stížností napadla, přípustné odvolání.
Poučení Obvodního soudu pro Prahu 5 o nepřípustnosti odvolání, které se dostalo stěžovatelce v napadeném usnesení, je nesprávné. To nicméně stěžovatelku možnosti podání odvolání nezbavuje. Naopak, obsahuje-li rozhodnutí nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení (§ 204 odst. 2 o. s. ř.).
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem
k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo ani podle 83 odst. 1 zákona
o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů jejiho právního zastoupení.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2004
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj