I.ÚS 571/04 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 571/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti B. B., zast. Mgr. P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2002, 2002, č.j. 56 Co 511/2002-102, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29.5.2002, č.j. 8 C 101/2000-63, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 22.4.2003, na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad doplněnému přípisem ze dne 25.10.2004, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2002, 2002, č.j. 56 Co 511/2002-102, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29.5.2002, č.j. 8 C 101/2000-63, jimiž byl pravomocně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 8 C 77/98. Ve svém podání namítal, že řízení o povolení obnovy bylo zatíženo procesní vadou ve smyslu § 212 odst. 2 obč. soudního řádu, protože, ač on sám je občanem USA, ve věci rozhodoval soudce, kterému podle rozvrhu práce neměla být přidělována agenda s cizím prvkem. Tím byl, podle svého názoru, stěžovatel krácen na jednom ze základních lidských práv a svobod garantovaných v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel dále namítá i porušení jeho práva řádný a spravedlivý proces zakotvený v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy ČR. Porušení spatřuje v tom, že za situace, kdy soud věděl o nepravdivosti výpovědi svědkyně, měl rozhodnout o povolení obnovy řízení a svědkyně měla být opětovně vyslechnuta a konfrontována s ostatními svědky; v opačném případě se soud spokojil s tím, že nechal v platnosti rozsudek stojící na křivém svědectví.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že u Okresního soudu ve Frýdku-Místku probíhal spor o zaplacení částky 13 237,80 Kč. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 12.10.1999 bylo uloženo stěžovateli a jeho manželce zaplatit společně a nerozdílně žalovanou částku k rukám žalobce, rozsudkem odvolacího soudu bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Návrhem ze dne 23.6.2000 se stěžovatel, společně s manželkou, domáhal povolení obnovy řízení, návrh byl napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku zamítnut, zamítavé rozhodnutí Krajský soud v Ostravě potvrdil. Stěžovatel a jeho manželka podali ještě i dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27.7.2004, č.j. 32 Odo 657/2003-137, odmítl pro nepřípustnost (neboť směřovalo proti rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení v tzv. bagatelní věci).

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně, dovolání nebylo podle § 238 odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 2 písm. a obč. soudního řádu přípustné, a proto ho nelze považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu bylo možné podat ústavní stížnost ve stanovené lhůtě, která počala již doručením usnesení soudu II. stupně. Ke dni podání ústavní stížnosti (tj. k 16.9.2004, kdy byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě) tato lhůta evidentně uplynula, aniž Ústavní soud musel zjišťoval přesné datum jejího počátku a konce.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2004

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj