IV.ÚS 74/03 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 20. února 2003 ve věci ústavní stížnosti J. H., proti usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 20. 1. 2003, čj. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 ods.t 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V citovaném ustanovení konstatovaným pravomocným rozhodnutím není, ani nemůže být rozhodnutí Ústavního soudu, neboť možnost takového postupu by byla nejen v rozporu s principem právní jistoty a principem demokratického právního státu, ale znamenala by i popření funkce Ústavního soudu jako orgánu státní moci završujícího ochranu ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 74/03 · Ústavní soud České republiky: Stěžovatel není tedy k podání ústavní stížnosti zjevně oprávněn, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Full text
IV. ÚS 74/03
Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2003 ve věci ústavní stížnosti J. H., proti usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 20. 1. 2003, čj.
IV. ÚS 732/02-6
,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 ods.t 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V citovaném ustanovení konstatovaným pravomocným rozhodnutím není, ani nemůže být rozhodnutí Ústavního soudu, neboť možnost takového postupu by byla nejen v rozporu s principem právní jistoty a principem demokratického právního státu, ale znamenala by i popření funkce Ústavního soudu jako orgánu státní moci završujícího ochranu ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatel není tedy k podání ústavní stížnosti zjevně oprávněn, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj