IV.ÚS 295/03 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B., proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 5 T 6/2001, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 10 To 321/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 3 Tdo 180/2003,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2003 se JUDr. J. B.domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl obžalovaný D. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle ust. § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 2 let. Krajský soud v Praze napadeným usnesením zamítl odvolání obžalovaného a Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odmítl jeho dovolání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).

Ústavní soud si proto nejprve stran doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR vyžádal stanovisko Okresního soudu v Kladně, od něhož obdržel vyjádření, že toto usnesení dosud nebylo obžalovanému D. D. doručeno.

Za dané situace vychází proto Ústavní soud z toho, že napadené rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva D. D. poskytuje, se doposud nedostalo do jeho faktické sféry a zůstává tak otázkou, zda se s jeho obsahem vůbec seznámil. Z toho vyplývá, že v daném případě nemohl prozatím započít běh shora uvedené šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti D. D., jehož se napadená rozhodnutí týkají a který je jediný oprávněn ústavní stížnost v této věci podat.

Pokud za dané situace podal ústavní stížnost JUDr. J. B., musí ústavní soud takový návrh hodnotit tak, že jej podala osoba k tomu zjevně neoprávněná. K takovému závěru vede Ústavní soud i skutečnost, že k ústavní stížnosti nebyla připojena plná moc, jíž by D. D. zmocnil JUDr. J. B. k podání ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh v souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když jej podala osoba zjevně neoprávněná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2003

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj