III.ÚS 526/03 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. října 2003 sp. zn. 55 To 300/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. května 2003 sp. zn. 4 T 401/2001, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se návrhem ze dne 1. prosince 2003 s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. října 2003 sp. zn. 55 To 300/2003, a jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. května 2003 sp. zn. 4 T 401/2001.

Z obsahu spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 401/2001, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal v této věci dne 1. března 2004 dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém k dnešnímu dni nebylo rozhodnuto.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Plénum Ústavního soudu se s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy dohodlo a publikovalo ve sdělení č. 32/2003 Sb. změnu dosavadní rozhodovací praxe soudců Ústavního soudu, připouštějící souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva vyslovený v rozhodnutí 2. sekce ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99. Na základě tohoto rozhodnutí Ústavního soudu v případě souběhu ústavní stížnosti s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení bude považována ústavní stížnost za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení.

Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na skutečnost, že stěžovatel, po podání ústavní stížnosti, podal rovněž dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soudu odvolacího, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj