III.ÚS 22/03 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 22/03

Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci K. T. P., zastoupeného JUDr. B. B. advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2002, č. j. 23 To 874/2002-17, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 3 Nt 410/2002 - 8, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení soudy, které zamítly jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, porušily práva, jež jsou mu zaručena čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1, 2 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na to, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkou, kterou považuje za stěžejní, tj. s právem na veřejné slyšení, když v předmětné věci nebyl soudem I. stupně slyšen, dále pak na odůvodnění rozhodnutí, jež označil za nedostatečná, vágní a proto nepřezkoumatelná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, zásah do práv, kterých se v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v souladu s 147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a opodstatněnost stížnosti obviněného neshledal. Soud I. stupně důvodně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, když spolehlivě zjistil nezbytnost jejího trvání dle § 67 písm. a), c) trestního řádu a když nepřijal slib obviněného dle § 73 odst. 1 písm. b) a peněžitou záruku ve smyslu § 73a odst. 2 trestního řádu. Pokud jde o tvrzení, že obviněný stěžovatel nebyl "veřejně slyšen", je třeba poukázat na ustanovení § 69 odst. 5

trestního řádu, kde povinnost obviněného neprodleně vyslechnout je vázána k rozhodnutí o vazbě, tj. o jeho vzetí do vazby. V předmětné věci však bylo rozhodováno o žádosti o propuštění obviněného z vazby a o přijetí jeho nabídky slibu a peněžité záruky, s čímž povinnost "veřejného slyšení" obviněného zákon nespojuje (§ 240 trestního řádu).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003