I.ÚS 6/03 · Ústavní soud České republiky

I.ÚS 6/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 6/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. M. S., proti příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 1580/2002, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou osobně dne 6. ledna 2003 se stěžovatel domáhal zrušení příkazu k domovní prohlídce vydaném Městským soudem v Brně, sp. zn. 7 Nt 1580/2002, a to domu číslo popisné 57, stojícího na pozemku parcelního čísla st. 74 o výměře 768 metrů čtverečních, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na listu vlastnictví 153 pro obec a katastrální území K., okres Z., který je v jeho vlastnictví.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že uvedený příkaz není řádně odůvodněn a jako takový je v rozporu s § 83 odst. 1 trestního řádu. Výkon domovní prohlídky na základě takto vadného příkazu k domovní prohlídce pak měl, dle stěžovatele, způsobit porušení práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a porušení práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy ČR a dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Přípustnost ústavní stížnosti je vázána též na dodržení lhůty k jejímu podání. Při zkoumání splnění této podmínky bylo pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti relevantní zjištění, zda předmětná ústavní stížnost byla doručena ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a to ve znění účinném v době doručení Ústavnímu soudu. V souladu s tehdejší úpravou počala šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti pro stěžovatele běžet dne 5. listopadu 2002, kdy mu byl výše napadený příkaz doručen, a poslední den této lhůty připadl na 3.1.2003. Protože však byla ústavní stížnost osobně doručena Ústavnímu soudu až 6. ledna 2003, zákonná šedesátidenní lhůta uplynula marně.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj