I.ÚS 182/03 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 182/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. M. N., proti zásahu do ústavně zaručených práv a svobod Ministerstvem spravedlnosti ČR, spočívajícím v nepřezkoumání podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 266a odst. 1 trestního řádu,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 27. 3. 2003 doručena ústavní stížnost. Z ní, z přiložených kopií rozhodnutí a dokumentu Ministerstva spravedlnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let. Usnesením odvolacího soudu byl tento prvostupňový rozsudek potvrzen a odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel podnět ke stížnosti pro porušení zákona (10. 12. 2002) a dovolání (16. 12. 2002). Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 29. 1. 2003, že jeho trestní věc nebylo možno na základě jeho podnětu přezkoumat "pro krátkost času a nedostupnost trestního spisu v důsledku podaného dovolání".

Stěžovatel tento postup napadl ústavní stížností, v níž konstatuje, že je zasaženo do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť prostředek právní ochrany byl stěžovatel odňat z čistě technických důvodů, totiž že Ministerstvo spravedlnosti nemělo ve lhůtě pro podání stížnosti pro porušení zákona k dispozici trestní spis.

Dále stěžovatel napadá znění ustanovení § 266a odst. 1 trestního řádu, dle nějž dvouměsíční lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona začíná běžet od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci, tedy v době, kdy obviněnému rozhodnutí ještě být doručeno nemusí. V této souvislosti poukazuje rovněž na důvodovou zprávu k zákonu č. 265/2001 Sb., kterým byl změněn trestní rád a některé další předpisy a dovozuje, že v případě současně podaného podnětu ke stížnosti pro porušení zákona i dovolání je v naprosté většině případů vyloučena možnost ministra spravedlnosti v dané lhůtě přezkoumat podaný podnět. Ustanovení § 266a odst. 1 trestního řád, v němž má základ postu Ministerstva spravedlnosti, je v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR a rovněž čl. 1 a 36 odst. 1 Listiny, proto stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno.

Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu").

V daném případě je předmětem ústavní stížnosti zásah do práv stěžovatele ze strany ministra spravedlnosti, spočívající v nepřezkoumání podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona. K tomuto zásahu došlo uplynutím lhůty k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, tedy 14. 1. 2003. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy uplynula 14. 3. 2003 (ust. § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel nicméně podal stížnost k poštovní přepravě dne 27. 3. 2003, tedy po lhůtě stanovené zákonem.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudci zpravodaji nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout jako podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (ust. § 43 odst. 1 písm b) ve spojení s ust. § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Domnívá se sice, že argumentace krátkostí času a nedostupností trestního spisu v důsledku podaného dovolání je ze strany Ministerstva spravedlnosti zcela nepřípustná, zároveň je však Ústavní soud při své činnosti vázán zákonem a nemůže nezákonný postup státního orgánu napravovat nezákonným postupem vlastním.

Ohledně návrhu stěžovatele na zrušení § 266a odst. 1 trestního řádu soudce zpravodaj konstatuje, že nesplňuje-li ústavní stížnost náležitosti návrhu a je tedy neschopná věcného projednání, odpadá tím současně i podmínka projednání návrhu na zrušení zákona (viz usnesení

sp. zn. III. ÚS 101/95

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C. H. Beck, str. 351).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj