Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 105/03 ECLI:CZ:US:2003:1.US.105.03 AI generated

I.ÚS 105/03 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 105/03
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 12 T 4/2002, takto:

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 105/03 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 2. 2003. Stěžovatel v ní tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho procesní práva, zejména právo na obhajobu a spravedlivý proces dle čl. 36 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V ústavní stížnosti se rovněž zmínil, že současně s ústavní stížností podává dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

I. ÚS 105/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 12 T 4/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 2. 2003. Stěžovatel v ní tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho procesní práva, zejména právo na obhajobu a spravedlivý proces dle čl. 36 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V ústavní stížnosti se rovněž zmínil, že současně s ústavní stížností podává dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Před samotným projednáním ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno dne 6. 2. 2002, a tedy po účinnosti novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2002, která zavedla nový mimořádný opravný prostředek, a to dovolání (§ 265a trestního řádu). O tomto právu byl stěžovatel řádně krajským soudem poučen.

Ústavní soud v otázce vztahu dovolání a ústavní stížnosti odkazuje na sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle kterého v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o opravném prostředku (v případě, že jej sám zákon nevylučuje), a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a Ústavní soud byl proto nucen posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 26. března 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu