IV.ÚS 774/02 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Š., zastoupené JUDr. T. K., advokátem, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2002, sp. zn. 9 To 338/2002, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. března 2002, sp. zn. 2 T 26/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. prosince 2002 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení odvolacího soudu jímž bylo zamítnuto odvolání její a jejího manžela do rozsudku soudu prvého stupně, kterým byla pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.

Při shromažďování podkladů bylo Ústavnímu soudu zasláno sdělení Obvodního soudu pro Prahu 4, že spis vedený ve věci byl postoupen Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním stěžovatelky. Současně byla doručena i kopie dovolání stěžovatelky a jejího manžela.

Plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99 přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.

Uvedené závěry pléna byly 3. února 2003 publikovány jako Sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.

S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností i dovolání, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona a jako takovou ji odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

Soudce zpravodaj