Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
IV.ÚS 39/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.39.02 AI generated

IV.ÚS 39/02 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 39/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. Z., bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2002, Dne 21. ledna 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno odvolání stěžovatelky proti usnesení Ústavního soudu

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 39/02 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a dle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány. Z uvedeného plyne, že není orgánu, ke kterému by bylo možno obrátit se s opravným prostředkem proti rozhodnutí Ústavního soudu.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. Z., bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2002,

sp. zn. I. ÚS 653/01

,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 21. ledna 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno odvolání stěžovatelky proti usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 653/01

, kterým byl odmítnut její návrh na zahájení řízení.

Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a dle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány. Z uvedeného plyne, že není orgánu, ke kterému by bylo možno obrátit se s opravným prostředkem proti rozhodnutí Ústavního soudu.

Vedle toho Ústavní soud konstatuje, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), neposkytuje Ústavnímu soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn přezkoumávat svá vlastní rozhodnutí. Tato skutečnost je dána absencí právní úpravy možnosti opravy vlastních rozhodnutí formou tzv. autoremedury, zakotvené např. v ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 72/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Řízení před Ústavním soudem v ČR je, v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví, řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná.

Ústavní soud, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, ústavní stížnost odmítl pro svou nepříslušnost věc projednat dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. d) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 7. února 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj