Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
IV.ÚS 389/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.389.02 AI generated

IV.ÚS 389/02 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 389/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2002 ve věci ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1997, čj. 49 C 41/94-91, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2002, čj. 21 Co 176/98-149, Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 49 C 41/94 Městského soudu v Brně, že napadené rozhodnutí krajského soudu, které bylo vydáno dne 28. 5. 2002, nebylo v době podání ústavní stížnosti (14. 6. 2002) stěžovateli doručeno a pokyn k tomuto doručení byl dán teprve dne 25. 6. 2002. Navíc, což je v projednávané věci relevantní, výrokem sub IV rozhodl krajský soud tak, že dovolání proti tomuto rozsudku se nepřipouští, když postupoval podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou. Za tohoto stavu věci proto třeba mít za to, že ze strany stěžovatele dosud nedošlo k vyčerpání posledního procesního prostředku, neboť tak se může stát teprve podáním dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., ve znění před novelou. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 389/02 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2002 ve věci ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1997, čj. 49 C 41/94-91, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2002, čj. 21 Co 176/98-149, Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 49 C 41/94 Městského soudu v Brně, že napadené rozhodnutí krajského soudu, které bylo vydáno dne 28. 5. 2002, nebylo v době podání ústavní stížnosti (14. 6. 2002) stěžovateli doručeno a pokyn k tomuto doručení byl dán teprve dne 25. 6. 2002. Navíc, což je v projednávané věci relevantní, výrokem sub IV rozhodl krajský soud tak, že dovolání proti tomuto rozsudku se nepřipouští, když postupoval podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou. Za tohoto stavu věci proto třeba mít za to, že ze strany stěžovatele dosud nedošlo k vyčerpání posledního procesního prostředku, neboť tak se může stát teprve podáním dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., ve znění před novelou. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

IV. ÚS 389/02

Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2002 ve věci ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1997, čj. 49 C 41/94-91, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2002, čj. 21 Co 176/98-149,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 49 C 41/94 Městského soudu v Brně, že napadené rozhodnutí krajského soudu, které bylo vydáno dne 28. 5. 2002, nebylo v době podání ústavní stížnosti (14. 6. 2002) stěžovateli doručeno a pokyn k tomuto doručení byl dán teprve dne 25. 6. 2002. Navíc, což je v projednávané věci relevantní, výrokem sub IV rozhodl krajský soud tak, že dovolání proti tomuto rozsudku se nepřipouští, když postupoval podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou. Za tohoto stavu věci proto třeba mít za to, že ze strany stěžovatele dosud nedošlo k vyčerpání posledního procesního prostředku, neboť tak se může stát teprve podáním dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., ve znění před novelou. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. června 2002

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj