III.ÚS 779/02 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. listopadu 2005 ve věci navrhovatele R. L., zastoupeného JUDr. E. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002 č. j. 13 Cmo 107/2002-30, t a k t o : Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že současně podal také dovolání k Nejvyššímu soudu, které, jak bylo dne 1. 11. 2005 sděleno, dovolací soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2005 č. j. 29 Odo 497/2003-58 zamítl.
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 779/02 · Ústavní soud České republiky: listopadu 2005 ve věci navrhovatele R. L., zastoupeného JUDr. E. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002 č. j. 13 Cmo 107/2002-30, t a k t o : Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že současně podal také dovolání k Nejvyššímu soudu, které, jak bylo dne 1. 11. 2005 sděleno, dovolací soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2005 č. j. 29 Odo 497/2003-58 zamítl.
Full text
III.ÚS 779/02
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 779/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. listopadu 2005 ve věci navrhovatele R. L., zastoupeného JUDr. E. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002 č. j. 13 Cmo 107/2002-30, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že současně podal také dovolání k Nejvyššímu soudu, které, jak bylo dne 1. 11. 2005 sděleno, dovolací soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2005 č. j. 29 Odo 497/2003-58 zamítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato Lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2004].
Z obsahu návrhu, stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2002 a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2005 č. j. 29 Odo 497/2003-58 bylo zjištěno, že dovolání podané stěžovatelem proti rozsudku soudu II. stupně bylo zamítnuto, toto rozhodnutí ústavní stížností napadeno nebylo, návrh tedy nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl - Nejvyšší soud vzal dovolání za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, v souvislosti s přezkumem napadeného rozsudku pak postupoval i dle § 242 odst. 3 obč. soudního řádu a zabýval se i tím, zda předmětné řízení trpělo tvrzenými vadami.
Pro výše uvedené byl návrh shledán nepřípustným a dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2005