III.ÚS 680/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 680/02

Ústavní soud rozhodl ve věci Z. S., zastoupené JUDr. K. Z., advokátem, o ústavní stížnosti na průtahy řízení o dovolání, vedeném u Nejvyššího soudu ČR, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala cestou ústavní stížnosti přezkoumání postupu Nejvyššího soudu ČR, u něhož podala dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2000, č. j. Ko 71/2000-51. Uvedla, že u označeného soudu jde o průtahy v řízení a to i přes stížnost, kterou podala k rukám předsedkyně Nejvyššího soudu ČR. Proto se cítí dotčena v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a stěžovatelkou předložené zprávy předsedkyně Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. června 2001 bylo zjištěno, že od sdělení způsobu vyřízení její stížnosti na průtahy v řízení o dovolání do podání ústavní stížnosti by nepochybně uplynula lhůta, vyplývající z § 72 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu, ale zejména to, že stěžovatelka pro ochranu svého tvrzeného práva nevyužila všech procesních prostředků - tedy i těch, které vyplývají z § 167 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. a z § 29 zákona č. 436/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, umožňuje. Proto byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2002