III.ÚS 635/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 635/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci stěžovatele T. s. r. o. zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002 č. j. 29 Odo 114/2002-353, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. května 2002 č. j. 29 Odo 114/2002-353 a uvedl, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím byla porušena práva, jež jsou zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Poukázal na právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2001, na běh a délku lhůty k uplatnění dovolání, jakož i na právní názor Nejvyššího soudu ČR, vyslovený v usnesení, kterým bylo dovolání odmítnuto pro jeho opožděné podání - ten pak považuje za chybný.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění rozhodnutí je obsažen podrobný a přiléhavý výklad bodu 15 a 17 hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), na jeho obsah lze v dalším odkázat, když dovolání v souladu s citovaným právním ustanovením bylo důvodně jako opožděné odmítnuto.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003