Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
III.ÚS 631/02 ECLI:CZ:US:2002:3.US.631.02 AI generated

III.ÚS 631/02 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 631/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.Š., zastoupeného JUDr. E. P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 21 Cdo 85/99, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 1998, sp. zn.

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 631/02 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 631/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.Š., zastoupeného JUDr. E. P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2000, sp. zn.

21 Cdo 85/99, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 1998, sp. zn.

21 Co 440/95, mimo ústní jednání dne 11. prosince 2002 soudcem zpravodajem

JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. září 2002 a jinak co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel ve své pracovněprávní věci rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 1998 - 21 Co 440/95-245 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2000 -21 Cdo 85/99-271) a tvrdil, že uvedené obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že "nevyhodnotily správně obstarané důkazy" a dále že "odvolací soud - předsedkyně senátu JUDr. S. byla podjatá". Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 9) byl zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jak vpředu je označen, doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 14. února 2000 a ústavní stížnost doručena osobně Ústavnímu soudu dne 26. září 2002, tedy z hlediska zákonem stanovené lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) se zpožděním více dvou let.

Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. prosince 2002