III.ÚS 593/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 593/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2004 ve věci navrhovatelů MUDr. Z. M. a MUDr. J. M., zastoupených JUDr. O. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2002 č. j. 13 Co 836/2001-290, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé, kteří se domáhali cestou ústavní stížnosti zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnili návrh tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že současně podali k Nejvyššímu soudu České republiky dovolání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej nepřípustným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 375/2003-376 bylo zjištěno, že ústavní stížností napadený rozsudek soudu II. stupně ze dne 12. června 2002 č. j. 13 Co 836/2001-290 a také rozsudek soudu I. stupně ze dne 13. března 2001 č. j. 12 C 50/95-236 byly dovolacím soudem dne 15. ledna 2004 zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.

Pro uvedená zjištění nutno konstatovat, že ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu, a proto byl návrh jako nepřípustný v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2004