III.ÚS 589/02 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. B., a M. B., obou zastoupených JUDr. L. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2002, sp. zn. 6 Co 468/2002, mimo ústní jednání dne 17. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 589/02 · Ústavní soud České republiky: Formální vady, které spočívaly v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), a k jejich společné ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), byly stěžovatelům vytknuty výzvou (č. l. 9) s výslovným poučením, že pokud tyto vady nebudou ve lhůtě odstraněny, bude jejich ústavní stížnost odmítnuta. Na základě žádosti (č. l. 10) byla tato lhůta stěžovatelům prodloužena do 31. prosince 2002.
Full text
III. ÚS 589/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. B., a M. B., obou zastoupených JUDr. L. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2002, sp. zn. 6 Co 468/2002, mimo ústní jednání dne 17. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadnou ústavní stížností ze dne 3. září 2002 napadli stěžovatelé pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2002
(6 Co 468/2002-142), jímž bylo podle odůvodnění ústavní stížnosti odmítnuto odvolání J. B. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2001
(8 C 161/94), neboť odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo
k němu nebyl oprávněn.
Stěžovatelé tvrdili, že tímto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích byla porušena jejich ústavně zaručená práva obsažená v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhli, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích, jak shora je označeno, zrušil.
Formální vady, které spočívaly v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), a k jejich společné ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), byly stěžovatelům vytknuty výzvou (č. l. 9) s výslovným poučením, že pokud tyto vady nebudou ve lhůtě odstraněny, bude jejich ústavní stížnost odmítnuta. Na základě žádosti (č. l. 10) byla tato lhůta stěžovatelům prodloužena do 31. prosince 2002.
V takto stanovené lhůtě byla předložena toliko plná moc nového právního zástupce stěžovatelů JUDr. L. Z.; kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku v uvedené lhůtě ani později předložena nebyla (lhůta marně uplynula dne 31. prosince 2002), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknuté vady rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 17. ledna 2003