Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 491/02 ECLI:CZ:US:2002:3.US.491.02 AI generated

III.ÚS 491/02 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 491/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci J., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I.D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002, č. j. 30 Ca 65/2000-33, t a k t o :

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 491/02 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 491/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci J., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I.D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002, č. j. 30 Ca 65/2000-33, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, když vyslovil přesvědčení, že bylo zasaženo do jeho práv, zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy. Uvedl, že v žalobě u soudu označil rozhodnutí celních orgánů za nezákonná pro nedostatečná skutková zjištění, pro rozpor obsahu spisu a následné nesprávné právní posouzení, jakož i pro vady řízení, jež rozhodnutím předcházela. Soud se, dle jeho názoru, s uplatněnými námitkami nevypořádal, odůvodnění rozsudku je neuspořádané, neucelené, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil také rozhodnutí příslušných celních orgánů, poněvadž se celního deliktu, pro který mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč, nedopustil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí správního orgánu v souladu s § 244 a násl. obč. soudního řádu a v jeho odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v žalobě uplatnil. V něm také podrobně vyložil obsah ustanovení § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 písm. a), § 83 odst. 1 i § 293 písm. a) a § 298 odst. 1 celního zákona, jakož i obsah skutečností, svědčících o celním deliktu, kterého se stěžovatel dopustil. Odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je vyčerpávající a lze na ně v dalším zcela odkázat.

S ohledem na výše uvedené, na obsah § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2002