III.ÚS 47/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 47/02

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Č. o. b., a. s., zastoupené Mgr. R. P., advokátem, o ústavní stížnosti na postup Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 26 K 49/2000 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 26 K 49/2000-910, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 26 K 49/2000-910, jímž byl dne 29. listopadu 2001 dán správci konkurzní podstaty souhlas k prodeji akcií úpadce mimo dražbu, a současně uvedla, že označený soud v řízení nepostupuje bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě - proto se cítí dotčena na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Soudkyně Krajského soudu v Brně ve svém vyjádření ze dne 26. února 2002 uvedla, že ve věci k průtahům nedocházelo, bylo postupováno v souladu se zákonem o konkurzu a vyrovnání a nedocházelo ani k porušování práv účastníků. Poukázala na průběh řízení, na úkony, které soud ve věci učinil a které považoval za nezbytné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších prostředků].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 26 K 49/2000 bylo zjištěno, že stěžovatelka v průběhu konkurzního řízení, které podle jejího přesvědčení trpí průtahy, nepostupovala dle zák. č. 436/1991 Sb., jež ji opravňuje podat stížnost u příslušných orgánů soudů na jejich postup. Proto návrh, napadající postup soudu v předmětném řízení, je návrhem nepřípustným, když navrhovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o návrh, jímž se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2001, je nutno konstatovat, že označeným rozhodnutím soud nerozhodl ve věci samé, nýbrž v souladu s § 27 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání dal souhlas správci konkurzní podstaty k úkonům nezbytným při zpeněžení majetku úpadce a tedy stanovil postup v předmětném řízení. Proto i tento návrh byl jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2002