III.ÚS 322/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 322/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. D., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne

6. listopadu 2000, čj. 2 Zn 264/2000-6, mimo ústní jednání dne 27. června 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou osobně Ústavnímu soudu dne 21. května 2002, napadl stěžovatel usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. listopadu 2000

(2 Zn 264/2000-6), o zamítnutí stížnosti stěžovatele proti usnesení Policie České republiky, Obvodního oddělení Brno - Ž., ze dne 26. září 2000 (MRBM-2053/ZAB-TČ-2000), o odložení trestního oznámení stěžovatele na jednatele firmy B. I., s. r. o., Ing. B. V., pro zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 249a odst. 1 tr. z.), neboť se nejedná o trestný čin. Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí orgánů státní moci porušují jeho ústavně zaručená práva daná Listinou základních práv a svobod, a to jejím čl. 4, čl. 11 odst.1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud přikázal Městskému státnímu zastupitelství v Brně v této věci pokračovat v řízení.

Stěžovatel nesouhlasil s tímto rozhodnutím, proto se dne 22. března 2001 obrátil na ministra spravedlnosti s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.). Ministerstvo spravedlnosti ČR postoupilo podání stěžovatele Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, které v rámci dohledu napadené rozhodnutí přezkoumalo a je jako věcně správné potvrdilo (1 KZn 174/2001-12 ze dne 23. května 2001). Stěžovatel proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Brně podal návrh na jeho přezkoumání Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci, který byl vyřízen přípisem ze dne

14. srpna 2001 (1 VZn 777/2001). Mimo to stěžovatel, aniž by uvedl nové skutečnosti, podal dne 24. září 2001 stížnost k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to však dne

19. listopadu 2001 (1 NZn 2696/2001-13) podnět stěžovatele odložilo jako nedůvodný.

Podle tvrzení stěžovatele a zjištění Ústavního soudu (č. l. 10), ústavní stížností napadené rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. listopadu 2000

(2 Zn 264/2000-6), o zamítnutí stížnosti stěžovatele jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), bylo stěžovateli doručeno dne 9. listopadu 2000. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení takového rozhodnutí, přičemž tato zákonná lhůta počíná dnem jeho doručení (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona).

Jestliže, podle tvrzení stěžovatele, rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, mu bylo doručeno dne 9. listopadu 2000, a jestliže ústavní stížnost byla osobně doručena Ústavnímu soudu až dne 21. května 2002, je zřejmé, že se tak stalo po 60denní lhůtě od jeho doručení, a tedy po lhůtě stanovené zákonem.

Takto podaná ústavní stížnost byla proto posouzena jako opožděná a o ní jako

o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. června 2002