III.ÚS 242/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 242/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele V. M., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2002, č. j. 10 Ca 337/2001-22, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení označeného rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou podal proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2001, č. j. 1809/110/2001. Uvedl, že v žalobě namítal zjevná procesní pochybení správce daně v průběhu daňového řízení, výsledek řízení před krajským soudem však považuje za ještě zmatečnější, soud se jeho námitkami nezabýval, věc řádně neprojednal a proto vyslovil přesvědčení, že bylo zasaženo do jeho základních práv, zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 Ústavy, jakož i v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když soud postupoval v rozporu s čl. 95 Ústavy.

Předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 25. června 2002 poukázal na odůvodnění stížností napadeného rozsudku, v němž vysvětlil, proč vytýkané procesní vady neměly vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci snížení daňové ztráty, a proč žalobě nevyhověl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2002, č. j. 10 Ca 337/2001-22, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí finančního orgánu v souladu s § 249 odst. 2 obč. soudního řádu a v odůvodnění rozsudku se v mezích žalobních důvodů s tvrzeným procesním pochybením v řízení před správcem daně vypořádal, když opodstatněně odkázal na ustanovení § 50 odst. 3 daňového řádu, § 247 odst. 2 a § 250i odst. 3 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002