Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 200/02 ECLI:CZ:US:2002:3.US.200.02 AI generated

III.ÚS 200/02 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 200/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele V. Š., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 30 Ca 27/2000, t a k t o :

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 200/02 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 200/02

Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele V. Š., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 30 Ca 27/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni spolu s rozhodnutími Finančního ředitelství v Plzni zë dne 5. ledna 2000, č. j. 11006/140/1999 a 11007/140/1999 a platebními výměry Finančního úřadu v Plzni č. 990000638, ze dne 24. března 1999, č. j. 72258/99/138962, a č. 990003620 ze dne 21. září 1999, č. j. 189932/99/138962. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že rozhodnutí považuje za vydaná v rozporu s čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 2 a s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, když poukázal na uzavřenou kupní smlouvu ohledně nemovitosti, obsahující ujednání o dohodnuté ceně a termínu její splatnosti, na skutečnosti, obsažené v odvolání proti platebním výměrům, jimiž byla vyměřena daň z převodu nemovitostí a uvedl, že na tyto nevzal zřetel ani Krajský soud v Plzni, u kterého se dovolával přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Plzni ze dne 5. ledna 2000, č. j. 11006/140/1999 a 11007/140/1999, dle § 247 občanského soudního řádu a se všemi námitkami, vztahujícími se k vyměření daně z převodu nemovitostí při dohodnutých odkládacích podmínkách úhrady kupní ceny, se vypořádal, když shledal postup příslušných finančních orgánů v souladu s § 10 písm. a) zák. č. 357/1992 Sb. Odůvodnění rozsudku je zcela vyčerpávající a lze proto na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2002