III.ÚS 171/02 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, sp.zn. 7 To 424/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 15 T 99/2001,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se návrhem (datovaným dnem 18. 3. 2001), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2002, domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, sp.zn. 7 To 424/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 15 T 99/2001. V návrhu, který postrádal ústavně právní argumentaci, namítal nesprávnou právní kvalifikaci věci.

Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 7. 2002 zjistil, že navrhovatelem napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 7 To 424/2001, převzal navrhovatel dne 8. 1. 2002 ve věznici Příbram. Lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula dnem 8. 3. 2002. Ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 19. 3. 2002, tedy po lhůtě stanovené zákonem.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního osudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2002