III.ÚS 146/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 146/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. prosince 2001, sp. zn. 11 Co 521/2001, a Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. listopadu 2001, sp. zn. 3 C 153/2001, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. listopadu 2001, č. j.

3 C 153/2001-5. Uvedl, že mu nebylo přiznáno osvobození od zaplacení soudního poplatku, ačkoliv je důchodcem, nemá jiný příjem, značné částky vynakládá na nezbytné léky a není schopen poplatek z uplatněné žaloby uhradit. Proto mu usnesení obou soudů znemožňují přístup k soudu a považuje je za rozhodnutí, která jsou v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. prosince 2001, sp. zn.

11 Co 521/2001, zásah do práva, jehož se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud, stejně jako soud I. stupně, postupoval v souladu s § 138 odst. 1 občanského soudního řádu a nepochybil ani při hodnocení poměrů navrhovatele. Proto byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2002