III.ÚS 119/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 119/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci L. P., zastoupeného JUDr. J. F., advokátem,

o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. září 2001, sp. zn. 2 To 92/2001, a Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. prosince 2000, sp. zn. 5 T 104/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, když podle jeho přesvědčení v řízení před soudy obou stupňů byla porušena ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 10 odst. 2, 3, v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že proti jeho osobě bylo v trestním řízení použito záznamů, pořízených prostorovým odposlechem a skrytou kamerou, což považuje za neoprávněný a hrubý zásah do svého soukromí, když byl uvedeným způsobem sledován na pracovišti v kanceláři. Poněvadž šlo o utajené použití operativní techniky, přičemž touto získané důkazy byly proti němu použity v trestním řízení, označil postup soudů obou stupňů za řízení, nerespektující zásadu rovnosti účastníků.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 5 T 104/2000 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. září 2001, sp. zn. 2 To 92/2001, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 2000, sp. zn. 7 Tz 116/2000, jímž byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů, je podrobně vyloženo, proč použití technických prostředků v posuzovaném případě nemělo charakter operativní techniky ve smyslu § 35 zákona o Policii České republiky a nebylo tak způsobilé zasáhnout do ústavních práv obviněného. I když se ústavní stížnost nevztahuje na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na jeho odůvodnění lze v dalším odkázat, a poněvadž soudy obou stupňů pak při hodnocení důkazů, vycházeje z jeho právního názoru, postupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným.

S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2002