III.ÚS 113/02 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 113/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele V. V., zastoupeného JUDr. I. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2002, sp. zn. 5 A 171/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu. Uvedl, že postupem soudu se cítí dotčen v základním právu na soudní ochranu, jak je zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když mu bylo odepřeno přezkoumání zákonnosti rozhodnutí, jež se týká jeho práv a svobod při volbě povolání. Poukázal na postup ředitele Národního bezpečnostního úřadu, který dne 10. října 2000 zamítl jeho stížnost na nevydání osvědčení po provedení bezpečnostní prověrky IV. stupně, na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod

sp. zn. Pl. ÚS 11/2000

, ze dne 12. července 2001, a ve věci

sp. zn. I. ÚS 102/2000

.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze v souladu s § 73 odst. 2 zák. č. 148/1998 Sb., zastavil řízení o žalobě na přezkum rozhodnutí, jež citované ustanovení vylučuje, a v odůvodnění rozhodnutí se také vypořádal s námitkou, vztahující se k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. července 2001, publikovanému ve Sbírce zákonů pod č. 322/2001 Sb. Pokud stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2001 ve věci

sp. zn. I. ÚS 102/2000

, je třeba konstatovat, že v této bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby a náměstka bezpečnostního ředitele, návrh stěžovatele však směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu. Proto poukaz na možnost použití analogie pro rozhodnutí ve věci stěžovatele neobstojí.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002