I.ÚS 625/02 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F., a. s., spojené s návrhem na zrušení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2002 stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 431/2002 Sb. Podle této vyhlášky kolektivní smlouva vyššího stupně, uzavřená dne 6. února 2002 mezi Odborovým svazem K. a Svazem s. České republiky, je závazná ode dne účinnosti této vyhlášky též pro zaměstnavatele uvedené v příloze, tudíž i pro stěžovatele. S tímto nesouhlasí a tvrdí, že zmíněnou vyhláškou bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 9 odst. 1 a v čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem ke skutečnosti, že kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR stanovit právním předpisem závaznost kolektivních smluv vyššího stupně je zakotvena v § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, navrhl stěžovatel zrušení tohoto ustanovení, neboť je považuje za odporující demokratickým principům, na kterých je založen ústavní pořádek ČR.

Podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti, které předepisuje ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").Výzvou, která byla stěžovateli doručena dne 8. 11. 2002, byl stěžovatel upozorněn zejména na skutečnost, že ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). V ústavní stížnosti je proto nezbytné uvést, které základní právo nebo svoboda byly porušeny a jakým opatřením nebo zásahem se tak stalo. Dále byl stěžovatel upozorněn na skutečnost, že jako účastník řízení musí být zastoupen advokátem a že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR může podat pouze spolu s ústavní stížností, a to jen tehdy, pokud uplatněním zákona (v konkrétním případě § 7 zákona č. 2/1991 Sb.) nastala skutečnost, která je v rozporu s ústavním zákonem.

K odstranění vad podání byla stěžovateli uložena lhůta tří týdnů od doručení zmíněné výzvy s poučením, že pokud ve stanovené lhůtě zmíněné nedostatky neodstraní, bude jeho návrh odmítnut. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel neodstranil vady svého podání ani do čtyř týdnů, soudce zpravodaj návrh ústavní stížnosti usnesením, vydaným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2002

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu