I.ÚS 562/02 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 562/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, ve proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, č. j. 5 A 184/2000-24,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tímto rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí žaloby stěžovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 20. 10. 2000, č. j. 3306/2000-1000, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení.

Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, územního odboru Strakonice, ze dne 12. 6. 1997, č. j. 7/95/R/3 byly podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, určeny jako povinné osoby k náhradám za odebraný živý a mrtvý inventář a zásoby podle ust. § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, Státní statek Křivice s. p. a Výrobně obchodní družstvo Lidmovice.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že později se objevily nové skutečnosti a důkazy, které bez jeho zavinění nemohly být v řízení uplatněny, a vzhledem k tomu podal Ministerstvu zemědělství návrh na obnovu řízení, který byl rozhodnutím ze dne 20. 10. 2000, č. j. 3306/2000-1000, zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce žalobu Vrchnímu soudu v Praze, jenž ji jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, č. j. 5 A 184/2000-24, zamítl.

Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem Vrchní soud v Praze porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, když čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s obecným procesním předpisem garantuje účastníku řízení možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, k věci samé a navrhnout provedení důkazů k prokázání svých tvrzení. Pokud správní orgán takto nepostupoval, jednal v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K takové skutečnosti měl podle názoru stěžovatele Vrchní soud v Praze přihlédnout. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil.

Před tím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností meritorně, je povinen ji posoudil z hlediska naplnění formálních požadavků podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z doručenky, kterou si Ústavní soud vyžádal od Vrchního soudu v Praze, vyplývá, že napadený rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 15. 7. 2002.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet již dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), tj. v tomto případě dnem 15. 7. 2002. Jestliže ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu podána (předána k poštovní přepravě) dne 13. 9. 2002, musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatelem nebyla dodržena shora uvedená zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2002

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj