I.ÚS 216/02 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 216/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T.V., právně zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 2T 105/2000, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 61 To 104/2000, a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, ze dne 14. 2. 2002, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel podáním ze dne 4. 4. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne

10. 4. 2002, podal ústavní stížnost proti výše citovaným rozhodnutím soudů a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech, a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Podle zjištění Ústavního soudu bylo rozhodnutí o podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně stěžovateli doručeno dne 8. 5. 2001. Skutečnost, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona a Ministerstvo spravedlnosti ČR po jeho přezkoumání dospělo k závěru, že důvody pro podání stížnosti nejsou dány, není v dané věci relevantní. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR bylo sice stěžovateli doručeno až po dni 14. 2. 2002, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (jde pouze o sdělení), je třeba za tento poslední prostředek považovat usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2001. Proti tomuto rozhodnutí je však ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k výše uvedenému konstatování Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 21. května 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu