Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 280/01 ECLI:CZ:US:2002:4.US.280.01 AI generated

IV.ÚS 280/01 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 280/01
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2002 ve věci ústavní stížnosti ing. M.H., dříve zastoupené JUDr. P.K., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1999, čj. 7 Cmo 761/99-197, a ze dne 13. 2. 2001, čj. 7 Cmo 885/2000-279, takto: Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 280/01 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2002 ve věci ústavní stížnosti ing. M.H., dříve zastoupené JUDr. P.K., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1999, čj. 7 Cmo 761/99-197, a ze dne 13. 2. 2001, čj. 7 Cmo 885/2000-279, takto: Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

IV. ÚS 280/01

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2002 ve věci ústavní stížnosti ing. M.H., dříve zastoupené JUDr. P.K., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1999, čj. 7 Cmo 761/99-197, a ze dne 13. 2. 2001, čj. 7 Cmo 885/2000-279, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 49 Cm 391/97 bývalého Krajského obchodního soudu v Praze, že již citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze z 21. 10. 1999 byl k dovolání stěžovatelky rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 2000, čj. 29 Cdo 447/2000-233, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 14. 11. 2000, čj. 29 Cdo 447/2000-242, ve výrocích, kterými tento soud zamítl návrh na prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů žalovaného družstva konaného dne 31. 10. 1997 uvedených pod body 2 a 10 - 12 notářského zápisu N 255/97, NZ 251/97, zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem z 13. 2. 2001 tak, že rozšíření návrhu podle podání stěžovatelky ze dne 31. 2. 2001 pod bodem II nepřipustil, zatímco jinak rozsudek soudu prvého stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že návrh na prohlášení neplatnosti již citovaného usnesení v bodech 2 a 10 - 12 citovaného notářského zápisu zamítl. Proti posléze uvedenému rozsudku podala stěžovatelka dovolání, o němž však Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 12. 12. 2001, čj. 29 Odo 418/2001-304, rozhodl tak, že je podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl. Vzhledem k uvedenému třeba mít za to, že stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva, jímž bylo právě již konstatované dovolání.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

V Brně dne 12. února 2002

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj