IV.ÚS 217/01 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 217/01

Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2001 ve věci ústavní stížnosti 1) D.B., nyní dědiců a) ing. J.B., b) J.B., c) J.B., 2) A.V., všech zastoupených Mgr. R.J., proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. 4. 2000, čj. 7 C 1201/97-57, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2000, čj. 30 Co 291/2000-82, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 7 C 1201/97 Okresního soudu v Mladé Boleslavi, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl zamítnut návrh na připuštění dovolání podle ustanovení § 239, v době vydání tohoto rozsudku platného znění, občanského soudního řádu. V části 12 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, upravující přechodná a závěrečná ustanovení, byl v hlavě I v bodu 17 postup týkající se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů upraven tak, že o těchto věcech bude jednáno a rozhodnuto podle dosavadních právních předpisů. To v projednávané věci znamená, že jestliže stěžovatelky žádaly odvolací soud o vyslovení přípustnosti dovolání s argumentem zásadního významu rozhodnutí po stránce právní, a poté, co jim nebylo vyhověno, již dovolání nepodaly, nutno uzavřít, že zde nedošlo k vyčerpání posledního procesního prostředku.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. července 2001

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj