III.ÚS 78/01 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 2000, , mimo ústní jednání dne 5. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 78/01 · Ústavní soud České republiky: Návrh stěžovatele, jak vpředu je označen, byl proto posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, resp. jako návrh nepřípustný, a proto o něm jako takovém bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. d), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Full text
III. ÚS 78/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 2000,
sp. zn. I. ÚS 643/2000
, mimo ústní jednání dne 5. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadným podáním, označeným jako "ústavní stížnost" (formální vada spočívala zejména v absenci právního zastoupení, o jehož bezpodmínečné nutnosti byl stěžovatel ve svých předchozích věcech řádně poučen), stěžovatel napadl usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 2000 (
I. ÚS 643/2000
) a tvrdil, že toto rozhodnutí Ústavního soudu je - stručně řečeno - v rozporu s ústavním pořádkem republiky. Stěžovatel v rozboru procesních předpisů, platných pro řízení před Ústavním soudem, dovozoval pochybení Ústavního soudu, za nichž k vydání jím napadeného usnesení, jak shora je označeno, došlo. Z předchozích věcí stěžovatele, vedených před Ústavním soudem pod různými spisovými značkami (
IV. ÚS 78/98
,
II. ÚS 125/98
,
III. ÚS 226/98
,
IV. ÚS 109/2000
,
III. ÚS 270/2000
a dalších) a ze spisů k těmto věcem se vztahujících je patrno, že stěžovatel byl opakovaně poučován o formálních náležitostech ústavní stížnosti včetně zákonem stanovené podmínky povinného zastoupení advokátem, stejně tak jako bylo rozhodovacími důvody v těch kterých rozhodnutích vyloženo, že, a proč, proti rozhodnutím Ústavního soudu není opravný prostředek v jakékoliv procesní formě přípustný.
Za této situace zcela pro odůvodnění tohoto rozhodnutí postačí stěžovatele na odůvodnění předchozích rozhodnutí beze zbytku odkázat, neboť dotyčná materie byla mu opakovaně již dříve vyložena.
Návrh stěžovatele, jak vpředu je označen, byl proto posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, resp. jako návrh nepřípustný, a proto o něm jako takovém bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. d), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve
znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 5. června 2001