III.ÚS 688/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 688/01

Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P.J., zastoupeného JUDr. Z.Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2001, sp. zn. 4 To 113/2001, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. března 2001, sp. zn. 28 T 4/2001, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, soudy pak vycházely z výpovědi manželky a poškozené, které nemusely mít zájem na objektivním svědectví. Dále uvedl, že byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, přičemž pro takový závěr neměl soud spolehlivý důkaz. Postupem a rozhodnutími soudů se proto cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 113/2001 bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a s odvolacími námitkami obžalovaného se v celém rozsahu vypořádal. V podrobném a vyčerpávajícím odůvodnění pak objasnil, proč řízení před soudem I. stupně je v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a proč tedy také důvodně zhodnotil jednání obžalovaného jako pokus trestného činu vraždy dle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zákona. Poněvadž se Ústavní soud se závěry odvolacího soudu ztotožňuje, v napadených rozhodnutích pak neshledal porušení práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, ani porušení zásad, zakotvených v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů.

Pro uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2002