III.ÚS 673/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 673/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky D.H., zastoupené JUDr. J.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2001, sp. zn. 30 Ca 168/2000, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 22. listopadu 2001, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2001, sp. zn. 30 Ca 168/2000. Uvedla, že zamítnutím žaloby, ve které brojila proti rozhodnutí FŘ ze dne 31. března 2000, sp. zn. 8950/110/1999, se cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, když podle jejího přesvědčení se soud nezabýval jejími námitkami uplatněnými v žalobě, tj. tím, proč měla být sporná částka považována za daňově uznatelný výdaj, učiněný v roce 1994. Poukázala na okolnosti, za nichž zaplatila částku 937.172,18 Kč označené firmě a na důkazy, které o důvodech platby předložila příslušnému finančnímu orgánu, čímž, podle jejího přesvědčení, řádně prokázala výdaje, vynaložené na dosažení zdanitelných příjmů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal, na základě a v rozsahu žaloby stěžovatelky, zákonnost rozhodnutí FŘ ze dne 31. března 2000, sp. zn. 8950/110/1999, (§ 244 občanského soudního řádu). Ve svém rozsudku vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč žalobu neshledal důvodnou a proč postup finančních orgánů, které zavázaly stěžovatelku k daňové povinnosti poté, co neuznaly částku 937.172,18 Kč za náklad vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, nelze považovat za nezákonný (§ 23 odst. 1, § 24 odst. 1 zák. o daních z příjmů). Poněvadž se závěry a odůvodněním rozsudku se lze ztotožnit, v dalším se na jeho obsah odkazuje.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2002