III.ÚS 643/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 643/01

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele F.T., zastoupeného JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2001, sp. zn.

3 To 205/2000, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2000, č. j. 34 T 4/99-240, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení právní závěry soudů jsou v nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, a proto nelze s jistotou určit, ze kterých důkazů vychází a proč zrovna o tyto svůj závěr o vině opírají. Uvedl, že se rozhodnutími soudů cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 90 a čl. 95 Ústavy, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. 3 To 205/2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Z odůvodnění rozhodnutí lze konstatovat, že označený soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu, se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání se vypořádal a podrobně také uvedl, proč dospěl k přesvědčení, že soud I. stupně provedl dostatečný rozsah dokazování, důkazy správně zhodnotil, dovodil z nich odpovídající skutková zjištění, a tedy postupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu. Z těchto důvodů lze na vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2002