Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
III.ÚS 57/01 ECLI:CZ:US:2001:3.US.57.01 AI generated

III.ÚS 57/01 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 57/01
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 14. listopadu 2000, , mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 57/01 · Ústavní soud České republiky: ÚS 270/2000 a dalších) nemůže být neznámo, že proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu (čl. 89 odst. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb., § 60 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) nejsou ani ústavní stížnost ani odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 57/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 14. listopadu 2000,

sp. zn. III. ÚS 425/2000

, mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 14. listopadu 2000 rozhodl Ústavní soud o stěžovatelem uplatněné námitce podjatosti soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka tak, že jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí stěžovatelovy věci vedené před Ústavním soudem pod

sp. zn. III. ÚS 425/2000

; označené usnesení bylo stěžovateli doručeno a stalo se vykonatelným dnem 1. 12. 2000.

Podáním ze dne 27. ledna 2001 projevil stěžovatel s dříve zmíněným rozhodnutím Ústavního soudu nesouhlas a proti němu podal (novou) ústavní stížnost, ačkoli mu z dříve vydaných rozhodnutí Ústavního soudu v jeho věcech (

IV. ÚS 303/2000

,

I. ÚS 419/2000

,

III. ÚS 270/2000 a dalších) nemůže být neznámo, že proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu (čl. 89 odst. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb., § 60 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) nejsou ani ústavní stížnost ani odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

Za tohoto stavu věci, kdy stěžovatel opakovaně proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu různou formou podává ústavní stížnosti nebo jiné opravné prostředky, a tak odmítá akceptovat právní názor vyjádřený Ústavním soudem a bez zákonného podkladu se dožaduje jeho změny, zcela postačí odkázat jej na rozhodnutí v jeho předchozích věcech (viz vpředu), aniž by se jevila potřeba k dříve vyloženým rozhodovacím důvodům cokoli dodávat.

Opakovaná ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. října 2001