III.ÚS 52/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 52/01

Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele A., zastoupeného JUDr. J.Ž., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2000, sp. zn. 28 Ca 113/99, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2000, sp. zn. 28 Ca 113/99, jímž se cítí dotčen na právech zaručených čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení ve věci žaloby, podané na přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 11. prosince 1998, nerozhodoval nestranný soud, ten pak nevzal zřetel na všechny námitky v žalobě uplatněné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 113/99 a jeho rozsudku ze dne 25. října 2000 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Námitka k osobám soudců a žádost stěžovatele o jejich vyloučení byla uplatněna až po rozhodnutí senátu, složeného z předsedkyně a v námitce jmenovaných soudců, proto řízení o ni bylo Vrchním soudem v Praze dne 3. září 2001 usnesením č. j. Nao 101/2001-7, zastaveno, jeho obsah však ústavní stížností napaden není. Pokud jde o dále uvedené důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení označeného rozsudku Městského soudu v Praze, pak je třeba uvést, že soud v řízení o žalobě o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 11. prosince 1998, č. j. FŘ-7717/3/98, postupoval v souladu s § 244 a násl. obč. soudního řádu. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozsudku, soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě a opodstatněně konstatoval, že žalovaný zhodnotil všechny doklady předložené žalobcem ve vzájemné souvislosti s důkazy ostatními a věc po právní stránce posoudil v souladu se zákonem č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 18. října 2001