III.ÚS 505/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 505/01

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele J.D., zastoupeného JUDr. J.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2001, sp. zn. 28 Ca 364/99, takto :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 14. září 1999, č. j. FŘ-6702/1/99. Poukázal na postup finančních orgánů v daňovém řízení, v němž byla daň stanovena dle pomůcek, i když podle jeho přesvědčení zjištěné nesprávnosti odstranil. Ustanovení § 46 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, které ve skutečnosti dává správci daně možnost stanovit daň formou "trestu", přičemž správní soud přezkoumá pouze zákonné podmínky pro takové stanovení daně, považuje za zneužitelné ze strany správců daně. Napadeným rozsudkem se cítí dotřen na právech, zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2001, č. j.

28 Ca 364/99-33, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí FŘ ze dne 14. září 1999, č. j. FŘ-6702/1/99, v souladu s § 244 a násl. občanského soudního řádu a v mezích důvodů uplatněných v žalobě. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, soud se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s námitkami uplatněnými v žalobě, objasnil, proč její důvodnost neshledal a nepochybil ani při výkladu § 31 odst. 5, odst. 8 písm. c), odst. 9, jakož i § 50 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 1. listopadu 2001