III.ÚS 424/01 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. J.H., zastoupeného JUDr. M.N., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. května 2001, č. j. 29 Cdo 942/99-146, t a k t o :
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 424/01 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Full text
III. ÚS 424/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. J.H., zastoupeného JUDr. M.N., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. května 2001, č. j. 29 Cdo 942/99-146, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dne 15. května 2001 odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 1999, č. j. 18 Co 712/98-124. Uvedl, že podle jeho přesvědčení dovolací soud, kterému bylo známo, že od rozhodnutí soudu I. a II. stupně se změnily na jeho straně poměry, a že již nebyl uživatelem bytu ve S., jak tyto soudy dříve konstatovaly, neměl dovolání zamítnout s tím, že v předmětné věci nešlo o otázky zásadního právního významu, ale měl vzít v úvahu nové skutečnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. května 2001 bylo zjištěno, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 1999, č.j. 18 Co 712/98-124, bylo odmítnuto s poukazem na jeho nepřípustnost. Jmenovaný soud, jak vyplývá z podrobného odůvodnění jeho usnesení, zkoumal přípustnost dovolání v souladu s § 237 až 239 odst. 1, 2 občanského soudního řádu a pochybení v jeho závěrech shledáno nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. září 2001