III.ÚS 387/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 387/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2001, sp. zn. 8 To 64/01, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 13. dubna 2001, sp. zn. 28 Nt 56/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, mimo ústní jednání dne 31. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne

25. června 2001, doplněnou dne 2. srpna 2001, napadl stěžovatel pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2001 (8 To 64/01), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 13. dubna 2001

(28 Nt 56/2001-32), a tvrdil, že těmito rozhodnutími jmenované obecné soudy neposkytly stěžovateli ochranu jeho práv a rozhodly, že je přípustné jeho vydání do SRN (§ 380

odst. 1 tr. řádu), kde je stěžovatel stíhán jako obviněný z nepromlčeného trestného činu, který svou kvalifikací odpovídá kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví (§ 222 odst. 1 a 3 tr. zákona, platného v ČR).

Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu vyplývající z Listiny základních práv a svobod, a to

z jejího čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 42 odst. 2. Navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil a odložil vykonatelnost pravomocného soudního rozhodnutí.

Formální vada, která spočívala v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), byla stěžovateli vytknuta výzvou Ústavního soudu ze dne 21. srpna 2001 (č. l. 7), jíž mu současně byla k odstranění této vady stanovena 30denní lhůta; tato výzva byla stěžovateli doručena dne

25. srpna 2001.

V takto stanovené lhůtě však stěžovatel plnou moc právního zástupce nepředložil (lhůta marně uplynula dnem 25. září 2001), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých formálních vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43

odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Pokud jde o návrh stěžovatele, o odklad vykonatelnosti soudního rozhodnutí, ten se vzhledem k obsahu tohoto usnesení postrádá skutkový i právní základ, a proto nebylo vyhověno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 31. října 2001