III.ÚS 381/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 381/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Městského úřadu Dobřany, se sídlem Dobřany, nám. T. G. M. 1, proti nezákonnému zásahu státu v zastoupení Úřadu na ochranu osobních údajů v Praze, mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, požádal tajemník Městského úřadu v Dobřanech Ústavní soud o ochranu proti nezákonnému zásahu Úřadu na ochranu osobních údajů v Praze do ústavně zaručeného práva na samosprávu města Dobřany a tvrdil, že toto právo označený úřad porušil tím, že v souvislosti se zamýšleným zpracováním osobních údajů (§ 5 zák. č. 109/2000 Sb.) "pohrozil (mu) absolutním potencionálním zákazem", uchýliv se přitom k výhružce, která je zcela "bezprecedentní a protizákonná" a ve svých důsledcích znamená "maření činnosti výkonu přenesené působnosti státu na obec"; s odkazem na tato svá tvrzení požádal stěžovatel, aby Ústavní soud ve věci vydal "exemplární stanovisko".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z obsahu listin, které stěžovatel ke své ústavní stížnosti připojil je patrno, že Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodnutím ze dne

19. května 2001 (pod čj. A0003121/A01/01/PM), s odkazem na ust. § 29 zák. č. 71/1967 Sb. (správní řád), přerušil řízení zahájené před ním oznámením stěžovatele o tom, že hodlá zpracovávat osobní údaje (§ 16 zák. č. 101/2000 Sb.) a stěžovatele vyzval, aby v jím stanovené lhůtě 15ti dnů své oznámení doplnil v rozsahu, který ve svém rozhodnutí označil [sdělením, z jakého důvodu zamýšlí stěžovatel zpracovávat tzv. citlivé údaje - § 4 písm. b) zák. č. 101/2000 Sb.] a stěžovatele současně upozornil na procesní důsledky, které by z nedodržení stanovené lhůty vyplynuly (§ 17 odst. 2 zák. č. 101/2000 Sb.).

Své rozhodnutí označený správní orgán odůvodnil tím, že z podaného oznámení stěžovatele vyvstaly pochybnosti o důvodnosti zpracování citlivých údajů (údaje národnostní, rasové, údaje o trestné činnosti, zdravotním stavu a členství v politických stranách apod.), a proto stěžovatele vyzval k doplnění jeho oznámení, zejména "právním důvodem, pro který takto citlivé údaje zamýšlí zpracovávat".

Za této situace je zřejmé, že výzva k odstranění neúplnosti (vad) stěžovatelova podání, stejně jako stanovení lhůty k nápravě a upozornění na procesní důsledky spojené s případným nedodržením lhůty mají oporu v zákoně (§ 29 zák. č. 71/1967 Sb.), stejně jako je má samotná výzva úřadu k doplnění neúplného oznámení (§ 17 odst. 3 zák. č. 101/2000 Sb.) a již proto postup Úřadu pro ochranu osobních údajů v Praze nelze pokládat za nezákonný zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu (o tu v souvislosti s činností dle zákona č.

101/2000 Sb. nejde) nebo za "bezprecedentní a protizákonnou výhružku".

Odhlédnuto od toho, že již tyto skutečnosti samy o sobě by zřejmě zakládaly důvod odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], je posuzovaná ústavní stížnost především nepřípustná, neboť

a) je podána v rozporu s ustanovením zákona o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když procesní legitimaci k jejímu podání má výlučně zastupitelstvo obce [§ 72 odst. 1 písm. b) zákona] a nikoli Městský úřad, resp. jeho tajemník,

b) žádost o podání "exemplárního stanoviska" je ve své podstatě návrhem na podání výkladu zákona, což se však z pravomoci Ústavního soudu (čl. 87 odst. 1, 2 úst. zák. č.

1/1993 Sb.) vymyká.

Obě posléze uvedené skutečnosti zakládají zákonné důvody odmítnutí za dříve zmíněných okolností podané ústavní stížnosti, a to pro její nepřípustnost [§ 43 odst. 1

písm. c), d) zákona], a proto bylo o ní rozhodnuto tak, jak z výroku tohoto usnesení [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. října 2001