III.ÚS 373/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 373/01

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky E. P., zastoupené JUDr. E. T., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2000, č. j. 19 Co 2224/2000-56, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2000, č. j. 10 C 100/99-38, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že podle jejího přesvědčení soudy jimi vybočily z mezí a zásad spravedlivého procesu a porušily tak čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Poukázala na rozsah dokazování, na to, že soud navržené důkazy označil za nadbytečné a ani po opakovaném návrhu na jejich provedení tak neučinil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 Cdo 2830/2000-74 bylo

zjištěno, že stěžovatelka podala proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, které však bylo jako nepřípustné odmítnuto. Proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost nesměřuje a nutno konstatovat, že stěžovatelkou podané dovolání nelze považovat za poslední opravný prostředek, poskytnutý zákonem k ochraně tvrzeného práva. Její návrh, napadající rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2000, jež nabyl právní moci dne 10. října 2000, byl podán k Ústavnímu soudu dne 18. června 2001, což je nepochybně po lhůtě k tomu stanovené § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], přičemž ani nevyzýval zástupkyni stěžovatelky k odstranění vad návrhu - k předložení úplného rozhodnutí soudu II. stupně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 3. července 2001