III.ÚS 367/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 367/01

Ústavní soud rozhodl dne 12. července 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky J.Č., zastoupené JUDr. J.W., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2001, sp. zn. 14 Co 268/2001,takto :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně o úpravě styku otce s nezletilou, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení odvolací soud porušil práva, zaručená čl. 32 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Uvedla, že v odvolacím řízení došlo k rozšíření styku otce s nezletilou přesto, že předložila důkazy o chování otce, o tom, jak na ně reaguje nezletilá - soud odmítl provedení znaleckého posudku z oboru psychologie, ačkoliv závěry znalkyně, kterou dříve s dítětem navštívila, svědčí o negativním vztahu nezletilé k otci a o zdravotních potížích, které z toho vyplývají.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2001, sp. zn.

14 Co 268/2001, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Postup odvolacího soudu byl v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 občanského soudního řádu a nutno konstatovat, že stanovený rozsah styku otce s nezletilou je přiměřený nejen poměrům nezletilé, ale také povinnostem obou rodičů, tedy i otce, při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 31 a násl. zákona o rodině).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 12. července 2001