III.ÚS 316/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 316/01

Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele F.M., zastoupeného JUDr. M.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2001, č. j. 27 Co 650/99-128, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. února 1999, sp. zn. 7 C 228/95, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozsudky soudů cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy obou stupňů odmítly započtení jeho pohledávky na pohledávku žalobce přesto, že ten opakovaně potvrdil, že mu bylo žalovaným poskytováno plnění - dodáván zásypový materiál na stavbu vodovodu, přičemž za něj nezaplatil a tak se bezdůvodně obohatil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 650/99-128 bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a ve svém rozhodnutí ze dne 30. ledna 2001 se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání. V odůvodnění rozsudku pak jmenovaný soud, v souladu se zněním § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, jasně vyložil, jak věc posoudil po právní stránce, při výkladu obsahu § 580 občanského zákona nepochybil, a proto také zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2001