III.ÚS 289/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 289/01

Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci M.G., zastoupené JUDr. L.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 28 Ca 264/99, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že jej považuje za rozhodnutí porušující čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na výzvy, jimiž uplatnila svůj restituční nárok, a uvedla, že se soud nesprávně zabýval pouze výzvou jednou, ačkoliv podala dvě, čímž narušil pravidla spravedlivého procesu, právo na ochranu jejího majetku a právo na řádné projednání věci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 264/99-20 zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Označený soud se v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. července 1999, č. j. POZ/2283/92-Re-A, vypořádal s námitkami stěžovatelky, jež se týkaly výzvy k vydání nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb. Ve svém rozhodnutí pak soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, neshledal opodstatněným a podrobně vysvětlil, které zjištěné skutečnosti vedly příslušný pozemkový úřad k odůvodněnému závěru, že stěžovatelka neuplatnila tvrzený restituční nárok k id. 9/12 nemovitostí, nacházejících se v k. ú. D., včas.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2001