III.ÚS 130/01 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 130/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V.D., zastoupeného JUDr. Z.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince. 2000, č. j. 42 Co 1093/2000-109, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. března 2000, sp. zn. 23 C 227/94, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Poukázal na to, že mu nebyl soudem ustanoven advokát, sám nebyl schopen sepsat kvalifikovanou žalobu, nebyl také osvobozen od placení soudních poplatků a tím bylo porušeno jeho právo přístupu k soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 1093/2000-109 a Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 227/94 zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl a nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a v napadených rozhodnutích dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů žalobě a poté podanému odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nevyhověly. Odvolací soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a opodstatněně, s poukazem na ustanovení § 698 odst. 1 a § 699 občanského zákona, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Pokud jde o tvrzení, že stěžovatel nebyl schopen sepsat kvalifikovanou žalobu, když mu nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a ustanoven advokát, nutno uvést, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí, kterým soud o takové žádosti stěžovatele rozhodoval. Z obsahu rozsudků však ani nevyplývá, že by se soudy žalobou i odvoláním pro zjištěné a neodstraněné vady podání nezabývaly.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2001