Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 34/01 ECLI:CZ:US:2001:2.US.34.01 AI generated

II.ÚS 34/01 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 34/01
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti N., s.r.o., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č. j. 26 K 125/99, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 34/01 · Ústavní soud České republiky: Podle § 43 odst. 1 písm. b) soudce zpravodaj odmítne ústavní stížnost, je-li podána po lhůtě stanovené tímto zákonem. Protože podmínky tohoto ustanovení byly splněny, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti N., s.r.o., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č. j. 26 K 125/99, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 16. 1. 2001 stěžovatelka podala k poštovní přepravě ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č. j. 26 K 125/99, kterým byl prohlášen konkurs na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka současně v petitu své ústavní stížnosti žádá, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu na majetek stěžovatelky ze dne 2. 3. 1999, který podala K.

Ústavní soud přezkoumal podmínky pro podání ústavní stížnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě. Z podání stěžovatelky vyplývá, že jí bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, doručeno dne 28. 1. 2000. Ústavní stížnost, kterou v této věci podal její jednatel Ing. L. S., byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2000,

sp. zn. IV. ÚS 195/2000

, neboť Ing. L. S. nebyl subjektem legitimovaným k jejímu podání. V předmětné ústavní stížnosti je pro posouzení podmínek pro její podání rozhodující skutečnost, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno dne 28. 1. 2000. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě téměř po roce, dne 16. 1. 2001. Pro podání ústavní stížnosti však § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., stanoví lhůtu 60 dnů. To, že ústavní stížnost byla jiným právním subjektem proti totožnému usnesení Vrchního soudu v Praze podána včas, nemá na tuto skutečnost žádný vliv. Vzhledem k vyčerpání procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 citovaného zákona nepřichází do úvahy použití roční lhůty podle jeho § 75 odst. 2 písm. a).

Podle § 43 odst. 1 písm. b) soudce zpravodaj odmítne ústavní stížnost, je-li podána po lhůtě stanovené tímto zákonem. Protože podmínky tohoto ustanovení byly splněny, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2001

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu