IV.ÚS 717/2000 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti N. K., proti rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR Ředitelství Sboru nápravné výchovy ze dne 17. června 1991, sp. zn. Ř SNV 2942/151/301-90 a ze dne 18. listopadu 1991, sp. zn. Ř SNV 2942/413-91, dále proti kádrovému rozkazu ředitele Útvaru Sboru nápravné výchovy ČSR Pardubice ze dne 13. srpna 1991, sp. zn. Ú SNV 283-2/91, proti kádrovému rozkazu ředitele Sboru nápravné výchovy ČR ze dne 5. srpna 1991, č. 148 a proti kádrovému rozkazu ředitelky Útvaru Sboru nápravné výchovy Pardubice ze dne 15. srpna 1991, č. 16 o skončení služebního poměru příslušníka Sboru nápravné výchovy ČR,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 7. prosince 2000 byla Ústavnímu soudu doručena stížnost, kterou stěžovatelka napadla shora uvedená rozhodnutí, kdy jejich vydání je v časovém rozmezí od 17. června 1991 do dne 18. listopadu 1991.

Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, kterého byla stěžovatelka účastnicí a v rámci kterého byla, dle jejího tvrzení, porušena její základní práva zaručená ústavními zákony. Zákon však v uvedeném případě stanoví prekluzívní (propadnou) lhůtu v trvání 60 dnů od doručení takového rozhodnutí.

S ohledem na dobu, která uplynula od vydání uvedených rozhodnutí nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona, aniž by odstraňoval vady podání (nedostatek právního zastoupení).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. prosince 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj